Dirigent

Dirigování studoval  na pražské konzervatoři mezi lety (1928–30) u Metoda Doležila a Pavla Dědečka, spolu s hrou na hoboj a kompozicí. Absolvoval koncertem v sále Slovanského ostrova dne 25. června 1930, kdy řídil Orchestr posluchačů konzervatoře a provedl skladbu Jaroslava Křičky: Scherzo idyllique pro orchestr.

První dirigentské zkušenosti získával, když řídil Orchestr hudebního odboru Sokola v Bubenči, který umělecky vedl jeho otec Rudolf Smetáček. Svou zkušenost sbormistra pražského Hlaholu později zúročil při provádění velkých vokálně symfonických děl, z nichž mnohá nahrál i na gramofonové desky. Už jako hráč na hoboj v orchestru České filharmonie a Národního divadla si pečlivě všímal způsobu práce různých dirigentů, a tak se připravoval na budoucí dirigentskou dráhu. Praxe orchestrálního hráče mu později také velmi pomáhala chápat mentalitu orchestru i to, jak je pro jeho výsledný výkon důležitá jasná koncepce a zřetelné gesto dirigenta.

O své dirigentské činnosti si vedl přesné záznamy. Kartotéka obsahuje 2000 lístků. Ty jsme převedli do databáze, kterou zde dáváme k dispozici. Je možné v ní vyhledat všechny zaznamenané koncerty podle různých kritérií: data, místa konání, autora, skladby, orchestru, případně sboru či jmen sólistů. Jména dalších spolupracujících umělců lze najít v POZNÁMCE, kde citujeme i různé drobné komentáře zapsané na kartotéčních lístcích.

Další informace o Smetáčkově dirigentském působení lze najít v menu DOKUMENTY. Tam jsou přepsané některé jeho rukopisné poznámky, jako např. přehled orchestrů a sólistů, se kterými spolupracoval, přehled koncertů, které dirigoval v rámci Pražského jara, atd.

Celou Smetáčkovu pozůstalost, včetně všech, programů, kritik, plakátů a korespondence převzal do svého fondu Národní archiv. Pouze deníkové záznamy a fotodokumentace zůstaly v držení rodiny, která je však ochotna poskytnout je k případným badatelským účelům.

ministerstvo kultury logo
ministry-of-culture logo
ministry-of-culture logo