Pedagog

Po celou dobu svého aktivního profesionálního působení byl V. Smetáček rovněž pedagogem Pražské konzervatoře.

Od roku 1945 zde vedl kromě vlastní hobojové třídy také vyučování předmětu Komorní dechová souhra. V 60. letech minulého století také učil dirigování při doplňkovém večerním studiu dirigentů vojenských dechových hudeb. Mezi jeho žáky tak patřili např. Karel Pšeničný, Eduard Kudelásek a další.

Na Akademii múzických umění byl od roku 1946 pověřen výukou „komorní dechové interpretace“ a od roku 1952 byl externím učitelem „řízení orchestru“ a dirigentem komorního orchestru AMU.

Ke škodě věci bylo jeho pedagogické působení jen podružnější – negativní roli tu patrně sehrálo jak jeho velké pracovní zatížení, tak jistá nedůvěra odborné veřejnosti vůči jeho pedagogickým schopnostem.

Přesto však byli a jsou mezi jeho hobojovými i dirigentskými žáky mnohé výrazné osobnosti: hobojisté Zdeněk Hebda (sólista SOČR), Luděk Hlava (FOK), Jiří Mihule (sólista ČF), Josef Shejbal (sólista ČF) a další. Z dirigentů např.: Antonín Kühnel (působící v Japonsku), Vlasta Kühnelová–Škampová (která až do své smrti r. 1989 úspěšně vedla Pražský studentský orchestr), Jiří Hlaváček (který působil na Islandu, nyní je pedagogem v Kanadě), Eduard Fischer (šéfdirigent Symfonického orchestru ve Zlíně), Milan Malý (šéf Pěveckého sboru ČRo), Libor Pešek a další.

S orchestrem FOK každoročně dirigoval absolventské koncerty posluchačů Pražské konzervatoře i HAMU.  Mezi lety 1947–1959 12krát doprovázel s orchestrem FOK koncerty laureátů interpretačních soutěží Pražského jara. Úspěšné mladé absolventy a vítěze soutěží zval ke spolupráci s FOK a pomáhal jim tak zahájit koncertní kariéru. Mnozí z nich ještě po letech vzpomínali na jeho citlivý a přesný doprovod při svých uměleckých debutech.

Jako hoboista i dirigent se už od 30. let 20. století systematicky věnoval výchově mladého publika prostřednictvím komentovaných koncertů pro školní mládež, na něž se pečlivě připravoval. Ukázku rukopisu příprav k těmto koncertům uvádíme v rukopisech.
Mnoho koncertů pro mládež řídil i během svých zahraničních cest, např. v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Německu a dokonce i v Argentině. Tato vystoupení vždy považoval za rovnocenná večerním koncertům pro běžné publikum.